Litavka je říčka sbírající vodu z centrálních Brd, pod vrchy Malý Tok, Hradiště a Tok v okrese Příbram. Je dlouhá 54,6 km a plocha povodí měří 629,7 km2, podle soupisu z r. 1930 bylo na říčce 53 vodních děl (mlýny, pily, hamry). Prvních několik kilometrů spadá z kopců jihovýchodním směrem přes obec Láz, ale záhy se před Bohutínem nadlouho stáčí k severovýchodu až severu. Protéká Březovými Horami, Trhovými Dušníky a za Bratkovicemi vstupuje do hlubokého, 12 km dlouhého údolí, oddělujícího centrální Brdy od jejich východní části – Hřebenů. Kopíruje Dominikální Paseky, Čenkov, Jince a Rejkovice. Před Lochovicemi vtéká opět do otevřené krajiny a stále severním směrem teče přes Libomyšl a Chodouň ke Zdicím, kde se obrací k severovýchodu na závěrečné kilometry své cesty. Přes Králův Dvůr pokračuje do Berouna, kde v nadmořské výšce 218 m ústí do Berounky. Na pohled sice vypadá jako malý a nevýznamný potok, ale už samo pojmenování odvozené od staročeského L‘utava odkazuje na řeku divokou a lítou. Novější výklad ztotožňuje slovní základ jména řeky „lit“ se slovesem lít, rozlévat, což souvisí s pravidelným rozvodňováním toku a jeho rozléváním z břehů. Vysoko položená pramenná oblast totiž způsobuje, že má Litavka vodu velmi nestálou s častými srážkovými přívaly až povodněmi.
Prameniště Litavky
Prameniště Litavky je vlastně síť vějířovitě se stékajících drobných potůčků na svazích hory Hradiště. Zbytky valů na jejím vrcholu (i sám název kopce) napovídají, že tam bývalo opevněné pravěké sídlo. Strážní kopce možná také sloužily jako svatyně, souvislost hrazeného areálu s nedalekým prameništěm Litavky se tak přímo nabízí. A nejen s ním. Poblíž je významné trojrozvodí – jedny potůčky a praménky stékají k východu do Litavky, na protilehlých západních svazích mezi vrchy Hradištěm, Korunou a Prahou pramení Třítrubecký potok, hlavní zdrojnice Padrťského potoka (později Klabavy směřují do Mže pod Plzní) a jižním směrem běží potoky zásobující vodou z Brd samotnou Vltavu. Zdá se, že Brdy bývaly kdysi osídleny hustěji, než bychom předpokládali. Přes jejich horská sedla tehdy dokonce vedlo i několik důležitých cest od severu Čech do jižních oblastí, je proto poněkud paradoxní, že tichý a jakoby zakletý kraj vytvořila z Brd teprve armáda ve 20. století.
Pramen Litavky
Najít pramen Litavky není nijak snadné. Jako nejdůležitější byl v síti vějířovitě se stékajících drobných potůčků vodohospodáři označen pramen nalezený ve výšce 765 m n. m. Zurčivý pramínek tryská z výmolu pod kořeny stromů a křišťálová, ledově chladná voda naplňuje studánku vystlanou hebkým pískem. Dlouho se v ní však nezdrží a nedočkavě spěchá vymletým zářezem, spojuje se s druhým potůčkem, prosakujícím z nedaleké mokřiny, hadovitě se kroutí a mizí v neprostupném březovém a smrkovém mlází. Strážci Litavčina pramene postavili nad studánkou malou pyramidku z kamenů a na větev stromu nad ní zavěsili hrneček. Můžeme se napít... Přesto, že se k hrnku zavěšenému nad studánkou ve vojenských lesích dostane jen málokdo, doušek z pramene Litavky si může dopřát každý obyvatel města Příbramě. A to velice jednoduše. Stačí, když otočí vodovodním kohoutkem. Sotva zrozené Litavce se totiž hned nad starou osadou Lázem do cesty postavila sypaná hráz Lázského rybníka, který se spolu s Pilskou a Obecnickou vodní nádrží podílí na napájení příbramského vodovodu.
Litavka je řeka nezkrotná, záludná, škodolibá a divoká, ale kdo k ní přistoupí s čistým srdcem, tomu ukáže svou krásnou a líbeznou tvář a odhalí před ním všechny své nejskrytější poklady.
Zdroj: Dvořák Otomar, Holečková Marie – Litavka řeka skrytých pokladů