Bílá skála je vcelku nenápadný, 721 m vysoký vrch v okrajové části středních Brd, zvedající se pár kilometrů západním směrem od obce Láz. Vybíhá jako protáhlý, asi kilometr dlouhý nízký hřebínek z táhlého úbočí vrchů Malý Tok, Hradiště a Brdce. Kolem hřebínku se točí lesní cesta, na kterou se připojují dvě další, vedoucí od Lázské nádrže - jedna po severní, druhá po jižní straně hřebene. Hřebínek Bílé skály se tedy dá koldokola obejít.
Cestě vedoucí k Bílé skále z Lázu se říká Kormundovka. Je pojmenována po lázském pytlákovi Kormundovi, který prý touto cestou chodil nejčastěji do lesa pytlačit. Hajní a ostatní lesníci na něj měli spadeno, ale nikdy se jim ho nepodařilo dopadnout. I když byl při lesním pychu přistižen, podařilo se mu vždy uniknout a poté ulovenou zvěřinu i se zbraní schovat do skrýše, kterou měl ve studni u svého domu. Vypráví se, že kromě upytlačené zvěřiny měl také hrozně rád špek a rum a snad proto se dožil na svou dobu úctyhodných 105 let.
Bílá skála je zajímavá tím, že "je jiná." Asi nejlépe patrné je to na jejím podloží - není totiž jednotné po celé délce hřebene. Pokud odbočíme z lesních cest obkružujících hřeben Bílé skály a vydáme se terénem přímo po hřebenu, můžeme zjistit, že hřeben začíná od západu klasickými, pro Brdy typickými slepencovými skalkami. Nejsou příliš vysoké, jen pár metrů zvětralých skalních bloků porostlých pestrou směsicí borovic, smrků,modřínů a několika listnáčů, hlavně dubů. Téměř mystickou kulisu tvoří na okraji nevysokého skaliska pohádkový dub (viz obr. na úvodní straně), který vyrůstá na velikém balvanu a má proto rozložité povrchové kořeny.
Po hřebeni vede průseková pěšina. Dále k východu se hřeben rozšiřuje a je méně skalnatý. Zhruba uprostřed ho přetíná kolmý průsek. Zde nastává předěl. Následuje totiž jiný porost (více modřínů) a jiné podloží. Právě podle této oblasti zřejmě dostala Bílá skála své jméno. Modřínový porost se po pár desítkách metrů rozestoupí a zřídne. V těchto místech kdysi býval malý kamenolom - - nejspíš jen pro potřeby několika málo okolních vesnic či samot. Dodnes jsou patrné terénní zbytky po těžbě, je zde jakési uzavřené skryté prostranství zapuštěné do okolního terénu a využívané jako občasné tábořiště. Svahy na stěnách lomu (či snad odvalových haldách?) jsou porostlé jemnou travou, větve některých stromů dosahují až téměř k zemi. Podloží v těchto místech je opravdu jiné - - sice ne doslova bílé, ale rozhodně světlejší, spíše šedé. Kameny se sesypávají a zvoní jako by byly vypálené, Hned za lomem začíná zajímavá vřesová planinka, zase jakoby z úplně jiného typu krajiny. Z planinky je výhled na protější kopec Čihadlo. Tady hřeben zvolna klesá a končí na loučce s velkým bytelným posedem. Před lety zde stávala jakási vojenská stavbička - nabízí se tedy i dedukce, že planinka na Bílé skále mohla být využívána jako dopadová plocha pro menší (ruční) zbraně.
Vřesová planina
Průseková pěšina
Zdroj: Wikipedie, Čáka J. Brdské toulání.